Hlavním důvodem, proč jsem se rozhodla pro studium asistentky pedagoga, byl náš syn. Čekal ho nástup do první třídy a my jsme vůbec netušili, co bude. Jak to zvládne, jak to zvládne škola, jestli bude mít podporu, kterou pro svou diagnózu potřebuje… Bylo kolem toho spousta otázek a nejistoty.
Myšlenka stát se asistentkou pedagoga u mě nepřišla ze dne na den. Postupně ve mně dozrávala, hlavně díky naší osobní zkušenosti s diabetem 1. typu. Člověk začne spoustu věcí vnímat jinak – nejen jako rodič, ale i jako někdo, kdo by chtěl pomoct i dalším dětem a rodinám v podobné situaci.
Nakonec jsem se rozhodla, že do toho půjdu.
Studium jsem absolvovala u Fakta s.r.o., které probíhalo jako kombinované. V praxi to znamenalo, že většina výuky byla online a jen první hodina a závěrečná část probíhaly prezenčně. Závěrečná část se skládala z testu a obhajoby práce. Kurz trval přibližně rok a výuka probíhala buď v sobotu, nebo v neděli, od rána do odpoledne (cca 8.30h - 17.00h). Upřímně, někdy bylo náročné vydržet celý den u počítače a udržet pozornost, zvlášť když do toho běží běžný rodinný život. Na druhou stranu ale musím říct, že většina přednášek byla opravdu zajímavá a vedli je lidé z praxe, takže to mělo smysl.
Ještě před začátkem kurzu jsem se přihlásila na Úřad práce České republiky jako zájemce o zaměstnání a požádala jsem o rekvalifikaci. Bylo potřeba sepsat, proč chci kurz absolvovat, a pokud to Úřad práce schválí, kurz vám proplatí. Podmínkou je jeho úspěšné dokončení a doložení osvědčení. Na začátku se hradí pouze záloha 3 000 Kč, která vám je po úspěšném dokončení kurzu vrácena.
Součástí studia bylo i zpracování závěrečné práce. Pro mě to byla asi nejnáročnější část, hlavně časově. Psát práci při dětech a běžném provozu není úplně jednoduché. Byla jsem ráda, že mi schválili téma, které jsme si sami prožili – Spolupráce mateřské školy a rodičů při péči o dítě s diabetem 1. typu. Brala jsem to i jako formu osvěty a zároveň mě zajímalo, jak dopadnou výsledky dotazníku, který byl součástí práce. Díky tomu mě psaní bavilo a dávalo mi smysl.
Velkou radost jsem měla ve chvíli, kdy mi řekli, že práci četli se skutečným zájmem. I u obhajoby bylo vidět, že je téma opravdu zajímá a ptali se na konkrétní věci kolem diabetu 1. typu. V tu chvíli jsem měla pocit, že to celé má přesah.
Závěrečný písemný test pro mě nebyl úplně jednoduchý. Byla jsem z úplně jiného oboru a učit se znovu po letech je prostě jiné než dřív. Měla jsem z toho respekt, takže jsem se poctivě připravovala. Nakonec jsem to zvládla, ale bez učení a věnovaného času by to určitě nešlo.
Celkově ale studium hodnotím velmi pozitivně. Po celou dobu byli všichni milí, vstřícní a ochotní pomoci, a to platilo i u závěrečných zkoušek.
V dia skupině se občas maminky ptají, jak to studium probíhá a jestli se to dá zvládnout. Za mě ano – dá. Někdy je to náročné, ale pokud víte, proč to děláte, dává to celé velký smysl.
Ráda bych tady zároveň sdílela i svou závěrečnou práci a výsledky dotazníku, na které se ptali i někteří rodiče v dia skupině. Věřím, že to může pomoci nejen rodičům, ale i učitelům nebo asistentům pedagoga, kteří se s diabetem 1. typu u dětí setkávají.
Pokud nad něčím podobným přemýšlíte, možná je to přesně ta cesta, která vám taky začne dávat smysl.
Na závěr bych ráda ještě poděkovala rodičům dětí s diabetem 1. typu, kteří se zúčastnili dotazníkového šetření a svými odpověďmi přispěli ke zpracování praktické části mé závěrečné práce.
Dana z One Sugar Family 💙
SPOLUPRÁCE MATEŘSKÉ ŠKOLY A RODIČŮ PŘI PÉČI O DÍTĚ S DIABETEM 1. TYPU
Příloha č. 5 Grafy k výsledkům dotazníkového šetření